Joseph Nicéphore Niepce 1765 - 1833
Byl vojákem, ale nepokryl se bojovou slávou jako tolik jeho současníků. Z armády musel dokonce odejít, když onemocněl tyfem. Předčasně penzionovaný důstojník tedy na sebe nemohl upoutat pozornost jako například o čtyři roky mladší Napoleon, a přece také jeho jméno zaznělo světem.
Dostalo se i do naučných slovníků - hned vedle jména Bonapartova. Žil totiž v době posedlé touhou objevovat. Jako jednomu z prvních se mu podařilo sestrojit - velocipéd. Zato konstrukce lodního motoru poháněného plavuňovým práškem zůstala jen v říši fantazie.
Nebyl sám, kdo hledal nejrůznější náhražky. Evropa, křížem krážem propochodovaná Napoleonovými vojáky, neměla jinou možnost, když navzdory anglické blokádě chtěla dál sladit, či barvit látky. A tak zámořské indigo a cukrovou třtinu zastupovaly domácí suroviny, což vzrušovalo i Niepceova bratra Claudia, zatímco Nicéphore měl jiný ideál, který prakticky po celý život sledoval a v desetiletých skocích pozvolna uskutečňoval.
Byl zaujat Senefelderovou litografií, která se právě stávala velkou módou, otevírající nové možnosti reprodukční techniky. Potřebný solnhofenský vápenec, z něhož se tisklo, se snažil nahradit jiným dostupným materiálem.
Nejprve zkoušel kámen, který se vyskytoval v jeho nejbližším okolí. Vyhlazenou plochu pokrýval vrstvou asfaltu, vrýval do ní kresbu a kámen leptal. Přitom poznal, že osvětlený asfalt ztvrdne a nedá se už vymýt olejem. Zkoušel na připravenou plochu nanášet i jiné látky. Dokonce hledal způsob, jak na zcitlivělý povrch desky kopírovat zprůsvitnělou kresbu, podobnou pozdějšímu negativu.
Pomáhal si přitom kamerou obscurou, neboť sám moc kreslit neuměl. Snažil se totiž spolu s bratrem Claudem už kolem roku 1793 využít této oblíbené pomůcky malířů a kreslířů a kreslit světlem trvalé obrazy přírody.
To ještě žili na Sardinii. Když Nicéphore šel o dva roky poději jako třicetiletý do penze, usadil se na devět let v Nice a od roku 1801 žil už trvale v Chalon-sur-Saone, kde otec obou bratří spravoval knížecí velkostatky. Niepce zde četl své oblíbené latinské klasiky, psal básně, vynalézal možné i nemožné, stejně jako bratr Claudie, ale především se stále znovu vracel k myšlence fixovat trvale na desku pomíjivé obrazy skutečnosti, kreslené kamerou obscurou.
Prvotní poznatky publikuje už roku 1802. O deset let později se k nim vrací, ale až za další desetiletí - v roce 1822 -se mu konečně daří získat první otisky.
Na skleněnou desku, zcitlivělou vrstvou obvykle používaného asfaltu, vykopíroval rytinu obrazu papeže Pia VII.Na neosvětlených místech asfalt vymyl směsí levandulového oleje a petroleje. Deska se bohužel robila ještě za Niepceova života. Kdyby se zachovala, byl by první fotografickou kopií. Niepce pokračoval v dalších pokusech a roku 1826 je jeho úsilí opět korunováno úspěchem. Vzniká Pohled oknem na dvůr, který vešel do dějin jako nejstarší dochovaná fotografie podle přírody.
Obrázek o rozměrech 20,3 x 16,31 centimetrů je na cínové desce. Vrstvu asfaltu Niepce exponoval v rekordním čase osmi hodin! Poznáme to podle toho, že stíny jsou rozloženy po obou stranách dvora.
Konečně úspěch! Niepce snímek odváží následujícího roku do Kewu v Anglii, kde však na léta zapadá. Byl objeven až roku 1952 anglickým historikem Gernsheimem a získán do jeho
sbírek. Heliografie - jak svůj objev kreslení sluncem Niepce nazval - je na světě. Hledal novou reprodukční techniku a - objevil základy fotografie. Litografický kámen postupně nahradil jinými podložkami, až skončil u skla, mědi, zinku a stříbra. Potom se obává, aby výsledků vleklé a úmorné práce nevyužil někdo nepovolaný. Zřejmě proto nereaguje ani na prvý Daguerrův pokus o sblížení.
Avšak Královská vědecká společnost v Londýně, jíž v roce 1827 podává zprávu o svém vynálezu, ho bez potřebných podrobností odmítá uznat.
A tak se Niepce nakonec přece jen domluví s Daguerrem, který dělá obdobné pokusy, avšak bezvýsledně. Ale až později, kdy už se mu podařil snímek Prostřeného stolu, opět na skleněné desce zcitlivělé vrstvou asfaltu. Ten je pak dlouho považován za nejstarší dochovanou fotografii.
Když unavený objevitel umíral, snad ani netušil, jak převratný objev učinil. Dokázal pomocí světla vtisknout do citlivé desky skutečný obraz vnějšího světa a pořídit jeho negativní i pozitivní otisk. Byla to jen jeho opatrnost, která způsobila, že světu fotografii neobjevil on, ačkoliv k ní dospěl. I když současně díky jí zachránil vyhlášení převratného objevu - pro Francii.










