close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

William Henry Fox Talbot

22. dubna 2011 v 21:07 | WweríQ™ |  Příběh fotografie (historie)
WILLIAM HENRY FOX TALBOT /1800 - 1877/

Vedl nerovný zápas s časem. Tomuto soukromému badateli z Anglie se totiž také podařilo nejen vyvolat, ale i ustálit latentní obraz vznikající působením světla, právě když ze sousední Francie přišla zpráva o objevu nového umění, které bylo později nazváno fotografií. Naděje na prvenství, jíž se po celou dobu svých dlouhých a složitých pokusů kojil, tak byla rázem
zmařena. Svůj postup však neopouští, ale rozvíjí ho dál. Jako by tušil, že zakrátko mu vývoj událostí dá za pravdu. Že nikoliv Daguerre, ale on - Talbot - se stane skutečným otcem moderní fotografie.

Podobně jako Niepce a Daguerre, i Talbot chtěl přinutit světlo kreslit. Byl bez kreslířského nadání, a přece toužil uchovat si trvalý obraz toho, co se mu na turistických toulkách klasickou Itálií líbilo. Užíval Wollastonovy camery lucidy, ale vždy znovu prožíval ono bolestné zklamání, když "zrádná tužka zanechala na papíře stopy, jež neměly nic společného s vidným obrazem", který se mu, vržen hranolem na podložku, zjevoval.


Tak tomu bylo i počátkem října 1833, když se snažil zachytit krásu krajiny na březích jezera Como. Vzpomněl si, že o deset let dříve použil ke stejnému účelu cameru obscuru, a začal přemýšlet o tom, jak přinutit ty nádherné obrazy, výtvory okamžiku, které mizely stejně rychle, jako vznikaly, aby se vtiskly do papíru. Aby nemusel jenom neuměle obtahovat jejich kontury, ale aby tam zůstaly fixovány ve své skutečné podobě.

Hned po návratu z cesty v lednu 1834 neváhá a znovu zkoumá chemikálie citlivé na světlo. Nanáší je na papír, který se předtím marně snažil sám pokreslit, a se střídavým úspěchem nepřestává věřit, že to za něj skutečně obstará sama příroda. Exponuje listy stromů, květiny, krajky a jiné ploché objekty složitých forem a linií. Ale jejich otisky, různě zbarvené podle povahy použitých chemikálií, ho příliš neuspokojují. Stále ještě nejsou tím, čím mají být - věrným, ostrým obrazem skutečnosti. Od dusičnanu stříbrného přešel na chlorid stříbrný. Pochopil důležitost správného poměru chemikálií a výsledkem pokusů byl vždy dále kopírovatelný negativ.

William Henry Fox Talbot

Pak se pustil do pokusů s jodidem stříbrným a objevil přitom postup, který ho konečně uspokojoval: papír postupně preparoval roztokem jodidu stříbrného a jodidu draselného, pral jej v destilované vodě, sušil a po několikaminutové expozici získával latentní obraz, který vyvoláním v roztoku s dusičnanem stříbrným a kyselinou galovou dával negativ. Ten pak Talbot ustalovatl v roztoku thiosíranu sodného, objeveného již v roce 1819 jako rozpouštědlo halogenidů stříbra, na nějž ho upozornil přítel John Herschel.

Bylo nádherné léto roku 1835. Talbot zůstal po celou dobu v Anglii. Oželel vzdálené krásy přírody a památky klasické kultury na kontinentě, aby mohl pokračovat v pokusech. Pomocí camery obscury a opakovanými lázněmi dosahoval takové citlivosti papíru, že mohl snížit dosavadní dlouhou expoziční dobu zcela podstatně: při jasném počasí trvala pouhých šest minut!
Až do okamžiku prvního zveřejnění Daguerrova vynálezu pak ve svých pokusech příliš nepokročil. Byl ostatně odváděn i jinými zájmy, ale už sama možnost fixace světelného obrazu pomocí přímé, pozitivní metody ho přiměla k tomu, že hned vzápětí po podnikavějším Francouzovi podává 31. ledna 1839 o svých výzkumech zprávu Královské společnosti v Londýně a současně uvědomuje i Francouzskou akademimi. Hájí svou prioritu, ale marně.

Zatímco Daguerrův objev se rázem stal populární a jeho postup se rychle šířil, Talbotova metoda, jež se stala základem dnešního systému negativ- pozitiv, ve své době žádný ohlas nezískala.Nikdo nechápal její největší přednost - možnost obrazový záznam podle libosti množit. Každý chtěl obraz - a k tomu stačil daguerrotypický originál.

William Henry Fox Talbot

Ani přes nové zklamání Talbot ve svých snahách neustal. Dal si celý svůj způsob patentovat a ve zprávě vydané 10. června 1841 jej podrobně popsal. Tak byla veřejnosti objevena
kalotypie, později na počest svého tvůrce přejmenovaná na talbotypii, která poté, co opadl prvotní zájem o Daguerrův vynález, otevřela další cestu vývoji fotografie.

V roce 1844 vydává Talbot pozoruhodnou knihu The Penci of Nature, Tužka přírody, "aby zachytil rané počátky nového umění".Je to vůbec první kniha ilustrovaná původními fotografiemi. O rok později pak vydává další pozoruhodnou knihu, tentokrát nazvanou Sun Picture in Scottland, Sluneční obrazy Skotska.

Talbot je do konce svého života vynalézáním jako posedlý. Roku 1849 patentuje fototisk na porcelán, zabývá se fotogramy rostlin a hmyzu, makrofotografií a infrafotografií, získává pro kalotypii i francouzského fotografa Hippolyta Bayarda a roku 1873 je konečně jmenován čestným členem Královské fotografické společnosti. Dost malá odměna za tolik práce. Za objev procesu negativ-pozitiv, na němž je založena moderní fotografie. Ale pro člověka, jenž měl jiné ideály než množit hmotné statky, dost možná ta největší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama